Sousedská akce Svatojánská Višňovka v sobotu 26. června v podvečerních hodinách přilákala desítky lidí, nejčastěji se jednalo o rodiny s dětmi. Každým rokem sem zavítá více účastníků.
„Každý rok se nám daří akci posunout o úroveň výše, mám z toho dobrý pocit. Každý, kdo se na přípravách podílel, do toho dal maximum, a bylo to znát na každém detailu. I nově příchozí se cítili velmi dobře, všichni byli přátelští, uvolnění,“ řekla předsedkyně spolku Lešanský sad Petra Tajčová.
Nelahozeveští ochotníci si pro nejmladší účastníky připravili zábavnou improvizační hru Sen noci svatojánské a malí (a v jednom případě i velcí) diváci se do ní průběžně zapojovali.
Následovalo vystoupení místního smíšeného pěveckého uskupení Období sboru pod vedením Marty Mojžišové. Zpěv doprovodil místní varhaník Vojtěch Hrňák a na didgeridoo výtvarník Martin Zach.
Na místě byla houpací síť, ve které dováděly děti, a také slackline, po které se mnozí více či méně úspěšně snažili přejít. Pro návštěvníky bylo připraveno pohoštění, pípa s pivem i velké džbány s vodou, ovocem a bylinkami.
Večer vzplál táborák a opékaly se buřty, hrálo se na kytaru, zpívalo se a povídalo. Kdo chtěl, mohl na místě přespat pod širým nebem, čemuž přálo i letní počasí. Někteří si přinesli vlastní stan.
Před setměním pokračoval program, do kterého se zapojily zejména děti. Principálka ochotnického spolku Tereza Popková si s dětmi sedla do kroužku a povídali si na dobrou noc. „S dětmi jsme si vyprávěli o svatojánských zvycích a tradicích. Vyprávění děti připravilo na tajemnou stezku, na jejímž konci byla čarodějnice. S dětmi jsme uvařili lektvar z bylin a začarovali pole, aby mělo úrodu,“ popsala Tereza Popková. Děti po vyprávění absolvovaly lampionovou cestu.
„Pocity mám krásné. Jsem vděčná za to, jak se nám to podařilo, nejen samotná akce, ale celá ta komunita. Mám radost z toho, jak se nám daří propojovat naše spolky, a že každý může ostatním něco nabídnout. Když jsem měla občas možnost se zastavit, přišla jsem si jako v nějakém lifestylovém časopisu… Krásné, sousedské, milé, hodně nových tváří, kultura z vlastních zdrojů,“ uzavřela Petra Tajčová.
(Nelahozeveský zpravodaj 7/2021)
